Liberec - prohlídka města

Název

Liberec - prohlídka města

Popis

„Jak jsme jeli na dovolenou do Liberce
Rok s rokem se sešel a my se letošní dovolenou rozhodli strávit s přáteli v Liberci. Byl to dobrý nápad jak se ukázalo. Jednak byl náš kamarád hotová cestovní agentura a dokázal zorganizovat tolik zajímavých akcí, že se nedalo nic vynechat. Takže cesta i ubytovaní bylo zajištěné a tak hurá za zážitky. Liberec je poměrně malé město, to jsme měli zmapované hned, našli jsme si i slušnou „základnu“ ? hospůdku kam jsme chodili převážně na večeře a v neděli jsme se vypravili na Ještěd. Cesta tam je celkem jednoduchá, sednete na tramvaj 3 a jedete až na konečnou... a pak po cestě k lanovce. Jen ta lesní cesta nebyla pro vozíky dost dobrá, měli jsme radši zvolit cestu sice dopravně nebezpečnější – po silnici, ale za to schůdnější. Jsem se s dalšími dvěma vozíky silně nadřela...a nahoře u lanovky jsem nevěděla jestli mám nejdřív omdlít, nebo se klepat. Ale zvládlo se to. Do lanovky se dostat nebyl žádný problém, zdejší kabinky jsou prostorné, takže tři vozíky se pohodlně vešli a i s dalšími turisty, a nahoru to už byla jen chvilka, kabinka se parkrát zhoupla a byli jsme na horní stanici a odtud to byl na vrchol už opravdu jen kousek a po slušné silnici. Paráda. Ale to bychom nesměli cestovat s Fuxem, aby opět nebyla nějaká příhoda a jak se ukázalo, naši přátelé podobné maléry taky přitahují... ? takže na přivolávání problému už byli tři! Jak se ukázalo, vrchol Ještědu je pro vozíčkáře sjízdny, ale už nesmí chtít do restaurace, bohužel tady se nepočítalo s velkým těžkýmn elektrickým vozíkem a místní výtah je pro tyto naprosto nepoužitelný, ať se pan provozní snažil sebe víc, takže zbýval jen bufet, který nás svou nabídkou nelákal, takže jsme byli zklamáni. Jenže zde to nechtěli nechat jen tak a snažili se nám všemožně vyjít vstříct... takže pod heslem „když vy nemůžete k nám, my půjdeme k vám“ se rozjela blesková akce, která nás nesmírně potěšila a překvapila. Nebyl naprosto žádný problém pro tři vozíčkáře snést na terasu jídelní stůl se vším co k němu patří, včetně kytičky na stůl a ubrousku na klín. Stačilo jen si vybrat z jídelního lístku a i jídlo nám bylo promptně servírováno. Pro jednou jsme se necítili jako obtížný hmyz, ale jako VIP. Náramně jsme si toho okamžiku užívali. Včetně udivených a závistivých pohledů ostatních turistů. Jediná škoda, že zde chybí vhodné toalety pro vozík ? . Na další den jsme si naplánovali zoo a botanickou zahradu, ale i zde fungovaly maléry, tentokrát v tom byl Frantin nevinně, problém se vyskytl na straně kamaráda... on sice už ráno při snídani nenápadně naznačoval, že asi není jeho vozík úplně v pořádku, ale problém se projevil plně ve chvíli, kdy jsme dorazili po svých do města... vozík byl vybitý a zbývalo mu energie tak na opatrnou cestu zpátky na ubytovnu... no dnes si problém vyžral Jarin... kdo bude další? Takže do zoo a botanické jsme se s Frantinem vydali sami a Jarin s Renkou spěchali na nabíječku... Ale tak jak už bylo řečeno, maléry tito tři opravdu přitahují a tak další den byla řada na Rence. Její vozík od začátku vykazoval nějaký problém s kolečky, vypadaly podhuštěně, tak jsme je nechali od správce ubytovny dofouknout, jenže tím problémy jen začali, po dofouknutí se vozík začal chovat nekotrolovatelně, takže jsme usoudili, že je nerovnoměrně nafouknut a navštívili jsme místní pneuservis. Tady nám vozík srovnali co do atmosfér, ale moc to nepomohlo, vozík čím dál víc jankovatěl a nakonec Renka musela sebemenší brdek sjíždět pozpátku, protože jinak byl vozík neovladatelný. I přes tyto problémy jsme se vydali do Jablonce navštívit Muzeum skla a bižuterie...dobrodruzi, uznávám. Cesta z Liberce do Jablonce je díky společnému MHD celkem příjemná a tak jsme si zakrátko rázovali Jabloncem, muzeum jsme našli snadno a výstava byla nádherná, jenže Renčin vozejk už byl naprosto nezvladatelný a tak jsme se opět uchýlili do pneuservisu. A tam přišlo rozluštění problému. Pravá přední duše byla KO. Neudržela vzduch a byla neustále prázdná. Tak co s tím, majitel autoopravny byl neuvěřitelně vstřícný, ještě že takoví lidé jsou, neváhal a věnoval spoustu svého času i energie k vyřešení, když neuspěl v objíždění prodejen a shánění nové duše, vymyslel aspoň řešení – napustil neblahou duši pěnou a tak ji utěsnil. No super. Renka mohla pořádně jezdit, aniž by šla do smyku! A tak byl další malér zažehnán. No neradovali jsme se dlouho, protože nyní byla řada na Frantinovi. Ten na ostudu nedal dlouho čekat... hned po oběde v místní jídelně se mu podařilo prokopnout dveře na záchodě. Zase ostuda! Už mi celkem docházely nervy. Moc jsem se na něj zlobila. No i tenhle malér jsme vyžehlili a pokračovali v cestách. Škoda jen, že Jablonec je tak malá „díra“, že zde téměř všude zavírali v 17 hodin. A tak nám nezbylo, než se přepravit opět do Liberce. No a na další den jsme si naplánovali „odskočit si“ do Německa. Z Liberce do Drážďan totiž jezdí takový šikovný vláček, tak proč této příležitosti nevyužít. Všechno klaplo a za pár korun a dvě hodinky jsme už vystupovali na hlavním nádraží v Drážďanech. A jak jsme zjistili, od nádraží do historického středu Drážďan to není daleko, tak jsme se pohodlně vydali po nákupní Pragerstrasse až na Altmarkt, Neumarkt, viděli Kreuzkirche i Frauenkirche, na Terassenufer obdivovali historické budovy Akademie umění, Albertina i mosty a lodě na Labi, potom přes Theaterplatz s drážďanskou operou až na nádvoří Muzea Zwinger. Den příjemně strávený a už byl pomalu čas stíhat poslední spoj zpět do Liberce. Jinak bychom museli zůstat v Drážďanech přes noc... No taky se nám to skoro podařilo, ukázalo se, že je jedno, zda jde o české dráhy či německé, vždy má personál nějaký problém. Tak co se opět stalo? No čekali jsme, až nás někdo naloží, kolem vláčku se personálu motalo docela dost, ale nikdo se k tomu neměl a do odjezdu už zbývalo jen pár minut. Nakonec došla Frantinovi trpělivost a zajel za německou průvodčí připomenout, že bychom s nimi rádi cestovali. No evidentně to této Hildegardě, frau König, jak se paní jmenovala, nebylo příliš po chuti, celkem se na něj utrhla. Tak jsem za ní šla, že potřebujem naložit tři vozíky, no našla ližiny a hulákala, že jí nic o nás nikdo neřekl... jak říkám stejné jako v ČR. Potom vozíčky velice neochotně naložila a celou cestu po německé straně velice důrazně dávala najevo svou nelibost, že s nimi cestujeme.... ale dojeli jsme v pohodě až do Liberce...český průvodčí měl pro změnu problém s tím, že neví jak má vozíky vyložit, že ho nikdo „neproškolil“ a běžel se honem poradit se strojvedoucím... ten pro změnu nemohl najít ližiny, protože Hildegarda, jak byla vzteklá, je nechala ležet u vozíků a už si volal pro instrukce jak to má řešit. Když jsme ho upozornili, kde ližiny jsou, tak to pak už šlo jak po drátkách, jen průvodčí nestačil valit oči jak je to jednoduché... A tímto zážitkem jsme měli víc jak půlku dovolené za sebou, už zbývali jen dva dny a tak jsme se rozhodli další den ještě navštívit vyhlášený Babylon a na odpoledne jsme měli domluvenou komentovanou prohlídku města. To byl taky super zážitek, opravdu perfektně se nám věnovali, radnice je vybavená výtahem i plošinou, přidělili nám mladou průvodkyni, která nám povykládala jak o historii města, radnice i provedla nás pěšky po místních pamětihodnostech a upozornila nás na některé zajímavosti, které by jinak unikly naší pozornosti. Takže další den jsem se šla s Frantinem koupat do Aquaparku a Jarin s Renkou šli využít nově nabyté vědomosti o Oblastní galerii v bývalých městských Lázních. No nakonec jsme v nich skončili taky, protože v Aquaparku nešlo s vozíkem vydržet moc dlouho, i když já bych tam v relaxačních zónách asi ještě vydržela, zajímavé byly hlavně „antické“ lázně se spoustou jeskyněk a zákoutí, bohužel zde neměli zvedák do vody a tak se Frantin do vody nedostal a bylo mu to tam dlouhé. A tak jsme se vydali taky do muzea, no měli tam celkem slušné sbírky od zajímavých autorů a den byl pryč. Už jen zbývalo pobalit a ráno na cestu zpět domů... Myslím že se dovolená vydařila, díky i našim společníkům na cesty.“
Napsala Jana Beránková

Období

Statistiky

  • 171 fotek
  • 0 se líbí

Fototechnika

Nikon COOLPIX L120

Nastavení

Nahlásit album
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Liberec - prohlídka města
Komentáře Přidat